Jan Kryštof Handke - barokní malíř
Narodil se 18. února 1694 v Janušově u Rýmařova. Vyučil se malířskému řemeslu v dílně Jana Daniela Langera v Bruntále a malíře Christiana Davida v Moravské Třebové. Již ve svých 20 letech zastupuje svého mistra Ferdinanda Nabotha a dokončuje v Rýmařově v roce 1714 nástěnné malby v kapli V Lipkách. Ve 28 letech se stává olomouckým měšťanem a malířským mistrem. Nejméně dvě následující desetiletí jsou ve znamení Handkeho tvůrčího rozmachu. Zvláště přelom dvacátých a třicátých let přináší řadu významných prací v oblasti fresek a monumentálních olejů s náboženskou tématikou. Jeho práce můžeme vidět na severní Moravě v Čechách a jižním Polsku. Nejvýznamnější díla jsou umístěna v řadě olomouckých chrámů a na Hradisku, v Opavě, Jívové, Hradci Králové, Šternberku, Velkých Losinách, ale i v rýmařovských svatyních. Zvláštní místo v mistrově tvorbě mají obrazy z Vratislavi. Poslední dvacetiletí života přináší i témata lovecká či kouzelně zpracované symbolické výjevy. Jan Kryštof Handke zemřel v roce 1774 v Olomouci. Patří k nejvýznamnějším výtvarným osobnostem severomoravského baroka.
František Arnošt hrabě Harrach - významný zemědělský odborník a organizátor
Narodil se 26. července 1870 v Traunkirchen v Horních Rakousích. Majitel janovického velkostatku, vynikající hospodář a poslanec Moravského zemského sněmu byl také autorem básní, divadelních her, cestopisů a odborných pojednání. Měl vřelý vztah k umění, byl jeho velkým sběratelem a vlastnil též v Janovicích rozsáhlou knihovnu. Své sbírky před návštěvníky neuzavíral. Věnoval též mnoho sil a nákladů práci ve sféře sociální a charitativní (Spolek na podporu chudých studujících, Rakouská liga proti obchodu s dívkami, Spolek pro povznesení Albánie atd.). Procestoval kromě Evropy řadu zemí Asie a Afriky a stal se našim nejvýznamnějším znalcem Habeše. Vynikl jako odborník v lesnictví a rybníkářství, o jejichž rozvoj u nás se značně zasloužil. Po vzniku Československa pracoval v mnoha zemědělských a lesnických spolcích. Náš stát reprezentoval na řadě kongresů v zahraničí. Celoživotní zásluhy Františka Harracha ocenila republika přijetím za řádného člena Čs. zemědělské akademie roku 1937. Již za Rakouska podporoval Sokol, Orel i pěvecký spolek Hlahol. Později se stal funkcionářem Čs. červeného kříže. Na většině svých hospodářství prosadil v administrativě český jazyk, který sám výborně ovládal. Příchod republiky a pozemkovou reformu, jež postihla jeho majetky, přijal s moudrým nadhledem aristokrata. Němečtí pamětníci z Rýmařovska i Moravané z Velkého Meziříčí jej vzpomínají jako velkého lidumila a dobrodince. Zvláštní kapitolou jeho života bylo osobní přátelství s následníkem rakouského trůnu Františkem Ferdinandem d´ Este a jeho chotí, jež se marně snažil ochránit svým tělem při atentátu v Sarajevě 28. června 1914. Hrabě Harrach zemřel 14. května 1937 v Jihlavě (vlastnil též velkomeziříčské panství) jako poslední mužský příslušník janovické linie slavného česko - rakouského rodu Harrachů, jež se vzpomíná poprvé na Kaplicku roku 1309.
Karel Schinzel - objevitel třívrstvé barevné fotografie
Narodil se 20. prosince 1886 v Rýmařově - Edrovicích. Vystudoval dvouletou obchodní školu a již v roce 1912 dokončil vysokoškolské vzdělání ve Vídni. O dva roky později podává u Patentního úřadu ve Vídni přihlášku ke zhotovení barevné fotografie Katachromie. V roce 1921 je jmenován doktorem technických věd. Ze Schinzelova systému třívrstvé barevné fotografie upraveného dalšími výzkumy a převzatého firmou Kodak vzniká o 14 let později světoznámý systém Kodachrom. Přihlásil na 250 svých patentů, pojednávajících o barevné fotografii, zvukovém filmu, tiskařské technice, rentgenofotografii aj. Firma Kodak od něj odkoupila na 27 patentů. Snad nejcennější byl patent Barvotvorné vyvolávání s postupným spektrálním osvětlováním. Karel Schinzel zemřel ve Vídni 23. listopadu roku 1951. Schinzel svým významem daleko přesáhl hranice naší země a patří k nejvýznamnějším osobnostem světové vědy dvacátého století.
Karel Sklenář - byl jedním z prvních českých poválečných obyvatel našeho města
Narodil se 23. prosince 1916 v Čechovicích u Prostějova. Vyučil se knihařem. V červenci roku 1945 přichází do Rýmařova, kde se stal národním správcem knihařské a papírnické živnosti. V letech 1951 - 1970 působil v různých správních funkcích. Od roku 1960 - 1970 pracoval jako předseda zdejšího národního výboru. Pod jeho vedením zaznamenalo město významný rozvoj. Probíhala bytová výstavba a docházelo k celkovému zvelebování města. Karel Sklenář stál také u zrodu prvního a zatím jediného závodu RD Rýmařov, který se v našem městě v celé poválečné historii postavil a jež je nyní největším podnikem v Rýmařově. Pro své postoje k událostem roku 1968 byl pan Karel Sklenář 7. července 1970 odvolán z funkce předsedy i poslance Městského národního výboru. Až do svého odchodu na zasloužený odpočinek pracoval jako správce místní nemocnice. Karel Sklenář zemřel 29. května 1992.