Římskokatolocký farní kostel stojí v severní části historického jádra města. Jde o renesanční trojdílnou stavbu s gotickým jádrem, která byla vybudována v období let 1351-1360. V letech 1609-1618 byla stavba celkově upravena a v roce 1688 doplněna o Růžencovou kapli. Po ničivém požáru v roce1790 byl kostel opraven. V posledních letech prošel celkovou rekonstrukcí. Kostel je přístupný především v době konání mší, příležitostně pak slouží jako koncertní sál a během vánočních svátků zde každoročně probíhají výstavy betlémů.

Kaple je nejhodnotnější historickou památkou současného Rýmařova, která svým významem zdaleka přesahuje regionální úroveň. Kaple V Lipkách (Lindenkirche nebo Lindenkirchlein), jak se katolická svatyně nazývá už odnepaměti, je právem považována za perlu severomoravského baroka. Autorem projektu a stavitelem kaple byl rýmařovský stavební mistr (Mauermeister) Friedrich Hößler, dědeček prvního známého rýmařovského kronikáře Jana Josefa Langera (1729-1812). Už 1. října 1710 zahájil stavbu na nezvykle rozsáhlém oválném půdoryse. O tři léta později, roku 1713, stavitel dokončil hrubou stavbu. Autorem fresek v kapli V Lipkách je olomoucký malířský mistr Ferdinand Naboth se svým učněm J.K. Handkem.  Tématem jeho práce byla ilustrace veršů známé a tehdy značně frekventované modlitby k Panně Marii Salve Regina (Zdrávas Královno). Kaple měla ohromné štěstí, že ji během celé existence ohrozil jediný požár v roce 1883, který zasáhl jen šindelovou střechu a zničil starší cibulovou barokní zvoničku.

Starobylá dominanta kdysi středověkého rynku a celého města v sobě důsledkem častých požárů nese stopy všech slohů, jimiž město za dobu své dlouhé existence prošlo. Renesanční podobu stavby dokládají vyobrazení na mapách Pavla Fabricia z let 1569 - 1575 či oktogonální nástavba věže, původně s prostou jehlancovou helmicí. Raně barokní přestavbu po požáru roku 1668 zachycuje veduta města z roku 1693. Dne 3. dubna 1790 radnice nevydržela hrůzný požár, jemuž podlehlo skoro celé město. Díky pomocí řady moravských měst a tehdejších majitelů panství, Harrachů, vybudovali občané téměř od základů celý Rýmařov i s jeho správním centrem znovu, ale tentokrát do podoby ve stylu klasicismu a empíru. 
Dnešní radnice tedy v podstatě zachovává tvář, kterou jí dal rok 1808, kdy byla obnovena včetně zajímavého dobového interiéru, přesto se pozornému pozorovateli poměrně snadno daří najít řadu starších prvků. Nad vchodem je umístěn kamenný znak města z roku 1844. Poslední a velmi citlivé restaurační práce v letech 1991-4 rozšířily její plochu ještě o dobře využívané podkroví. Nachází se na náměstí Míru

Jednou z dominant historického jádra Rýmařova je fara. Patří k nejpůvodnějším a nejcennějším budovám a je kulturní památkou. Přesto nacházíme o historii této budovy jen velmi málo informací, mnohdy navíc zkreslených tradovanými omyly. Zmínky v pramenech jsou stručné a dosud neproběhl podrobný stavebně-historický průzkum, který by o farní budově prozradil víc.
V roce 1542 byla v Rýmařově vystavěna mincovna, která byla později přeměněna na děkanství, dodnes se zachovala mohutná věž a renesanční klenby. V letech 1555 - 1625 byla rýmařovská fara obdobně jako celé panství protestanská. Ani faře se nevyhnul velký požár z roku 1609, při kterém vyhořela větší část města. Při dalším velkém požáru v roce 1765 vyhořela fara znovu.

Budova rýmařovské fary představuje nejen zajímavou architektonickou památku, ale také důležité centrum duchovního a společenského života města. Jsou s ní spojena jména mnoha kněží, část z nich, především německých, najdeme i na portrétech zdobících chodbu v patře. Z českých jmenujme např. faráře Jana Jeřábka, který v tehdy německé farnosti působil na konci 19. století, kněze a slavistu Vojtěcha Tkadlčíka, jenž byl do Rýmařova umístěn v letech 1950 až 1951 jako administrátor, nebo jeho nástupce ThDr.Františka Vaňáka, pozdějšího olomouckého arcibiskupa, který působil na Rýmařovsku 38 let a zasloužil se o záchranu a obnovu řady církevních památek, především kaple V Lipkách.

Opevněné správní centrum zde vzniklo již před r. 1250. Pod jeho ochranou pak bylo v 70. letech 13. st. založeno město Rýmařov a Hrádek se stal po zbudování městských hradeb nejvýznamnějším strategickým místem jeho obrany.Na přelomu 13. a 14. stol. se zde tavilo zlato, později železná ruda. Od poloviny 14. stol. působila pevnost jako sídlo královského fojta, které však v r. 1405 lehlo popelem. V současné době je na tomto místě umístěna část geologické expozice Městského muzea Rýmařov pod názvem Vývoj hornin Jesenicka.

Na náměstí stojí za pozornost mariánský sloup z roku 1683 s Ditrichštejnským a Hoffmanským erbem, s nevysokým dříkem s dutinou a zajímavými mřížkami,  korunovaný vysoce hodnotnou plastikou modlící se Panny Marie Neposkvrněné od olomouckého sochaře Františka Leblose.

Níže na náměstí Míru umístil další olomoucký mistr Severin Tischler 1733 sochu nejvýznamnějšího barokního světce Jana Nepomuckého, kněze v rochetě (obřadní bílé plátěné roucho po kolena, se širokými rukávy) a s biretem (pokrývka hlavy vyztužená diagonálními žebry), s pěti hvězdami kolem hlavy, držící v náručí kříž s ukřižovaným Kristem.

Kamenný pranýř z roku 1680 je nyní uložen ve vstupním prostoru městského muzea v dolní části nám. Míru

 

Drobná lidová stavba z 19.st. umístěna na levé straně Opavské ulice u  silnice č.11 - směr Bruntál. Jedná se o státem chráněnou památku zapsanou v Ústředním seznamu kulturních památek ČR. V roce 2008 byla opravena.

Renesanční zámek se nachází v Rýmařově, v místní části Janovice. Původně pozdněgotickou tvrz postavil v letech 1520-1530 zástavní pán Petr ze Žerotína. Počínaje rokem 1586 byly zahájeny stavební práce a tvrz se postupně změnila v příjemný renesanční zámek. V roce 1763-1765 proběhla zásadní přestavba zámku v pozdně barokním slohu, kterou provedl významný stavitel Gottfried Weisser. Svou dnešní tvář získal zámek v letech 1827-1850 Ve druhé pol. 19. století se stal trvalým sídlem janovické linie Harrachů. Nejtěžší chvíle pro zámek nastaly po válečném období po roce 1945. V roce 1949 zde byl zřízen archiv Olomouckého kraje (zrušen v roce 2002). Nyní je zámek nadále majetkem Ministerstva vnitra. Zámek není přístupný pro veřejnost, užívána je pouze obřadní místnost v bývalém Cínovém sále se zachovanými renesančními klenbami. Součástí komplexu je také zámecký park, torzo bývalého severského arboreta.O janovickém zámku, o jeho vývoji a peripetiích a také o majitelích a hospodářích janovického panství včetně rozsáhlých lesů napsal řadu odborných článků velký znalec tématu Mgr. Jiří Karel bývalý ředitel Městského muzea v Rýmařově. Řada z nich byla publikována v létech 2007 a 2008 ve čtrnáctidenníku Rýmařovský horizont, vydávaném Střediskem volného času v Rýmařově. Janovickému zámku bylo rovněž věnováno zvláštní vydání Rýmařovského horizontu č. 23/2009. 
 

Stylová památkově chráněná vila Dr. Ing. h.c. Julia Spitzera z let 1929 - 30, práce vídeňského architekta Gustava Schölera, na jejímž  interiéru se podílela řada významných autorů, představuje spojení art deco s dobovým historizujícím regionalismem. Nachází se nedaleko Janovického zámku.

Městské muzeum v Rýmařově poskytuje přehled o historickém vývoji a geologii Rýmařovska, nabízí neobyčejně významný soubor hmotných nálezů od 13. - 16. stol., geologickou sbírku s doklady o středověkém a novověkém dolování a unikátní soubor hedvábných brokátů protkávaných zlatem a stříbrem. Součástí muzea je též Galerie Octopus , která vystavuje výtvarná díla nejvýznamnějších českých a moravských autorů, ale i regionálních a zahraničních výtvarníků. Ve vstupní části muzea je umístěn městský pranýř z r. 1680.

Poblíž Rýmařova leží ruiny hradu Strálek rodu Kravařů z konce 13.st.- archeologická památka důležitá pro historickou topografii oblasti, hrad byl poškozen válečnými událostmi a prodán bratry Valečkovskými Karlu IV. a jeho bratru Janu Jindřichovi r. 1352, záhy zpustl.
V okolí pozůstaků  hradu je velké množství dosud patrných důlních děl, sledujících v 13. až 19. století bohaté zásoby železných, olověných a stříbrných rud.

Nejpozději roku 1616 nechal Jan Kobylka ze Sovince postavit kostel v obci Stránské nedaleko Rýmařova. K němu patřila i fara s protestantským pastorem. V období rekatolizace se dostal do rukou katolíkům, kteří jej nejspíše už tehdy zasvětili sv. Kateřině.  Roku 1749 poprvé zaznamenáváme symbol Stránského (část měšsta Rýmařova), obecní pečeť se znakem jelena s parohy položenými na záda. Ze stejného období pochází i nynější barokní kostel sv. Kateřiny, který zřejmě využil starší stavby. Dlouho se však kostelík z nové tváře neradoval, neboť jej již roku 1768 poznamenal úder blesku. Rozsah škod sice neznáme, ale víme, že jeho opravu dotovali roku 1780 místní rodáci bratří Schieblové. Téměř po stu letech fungování byla asi roku 1795 zrušena fara v místech dnešní myslivny, neboť tehdy byly rozprodány farní pozemky. Kostel tak zůstává dodnes filiálním, bohoslužby vykonává kněz, který dochází z Rýmařova.  Inventář kostela není sice příliš bohatý, ale uměřený a zvláště některé plastiky jsou velmi půvabné. Nedílnou součástí kostela je kamenný kříž z roku 1758, socha Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého z roku 181, které se naházjí před kostelem.

Oblíbený turistický cíl, jedny z nejhezčích vodopádů v České republice, Rešovské vodopády naleznete asi 10 km od Rýmařova. Jedná se o chráněný přírodní výtvor a zároveň největší vodopády Nízkého Jeseníku v údolí na horním toku říčky Huntavy. Říčka zde protéhá hlubokým úzkým kaňonem přes několik vodopádů a kaskád, jež jsou nejpůsobivější zejména při jarním tání a po deštích, kdy se zvyšuje průtok vody. Rešovské vodopády jsou národní přírodní památkou vzdálenou cca 900 m vzdušnou čarou na západ od osady Rešov (obec Horní Město), 2,9 km jihovýchodně od obce Tvrdkov.
Ve skalní soutěsce dlouhé 200 m jsou četné kaskády a vodopády přístupné po dřevěných žebřících a plošinách. Nejvyšší z vodopádů má výšku kolem 10 m.

Neobyčejně půvabný hrad Sovinec se rozkládá na skalnatém výběžku  v horském údolí Nízkého Jeseníku, asi 15 km jižně od Rýmařova. Založen pány ze Sovince v letech 1329 - 1332, jedná se o husitskou pevnost, která byla centrem odporu proti Matyáši Korvínovi v 15. století. Husitská pevnost zůstala s Rabštejnem věrna Jiřímu z Poděbrad i v uherských válkách. Od 1623 je majetkem Řádu německých rytířů. Roku 1626 byl hrad dobyt Dány a 1643 - 1650 padl do švédských rukou.Po letech chátrání rytíři hrad v 19. století výrazně zrestaurovali pro kněžský seminář a později proslulou lesnickou školu. V roce 1938 zlikvidovali rytířský řád nacisté a řada bratří se ocitla v koncentračních táborech. V květnu 1945 za dodnes nejasných okolností zničil hrad Sovinec požár založený buď ustupujícími jednotkami Wehrmachtu nebo spíše sovětskými oddíly. Významnější restaurace probíhá od 90. let. Bude trvat léta, než se vráti hradu původní tvář. Jsou zde pořádány výstavy moderního umění. Je přístupný veřejnosti (od dubna do září, denně kromě pondělí od 9.00 - 19. 00 hod.).

Založen patrně v 90. letech 13. století Hrabišem ze Švábenic. Starší správní centrum rabštejnského (janovického ) panství a spolu s ním zeměpanským zbožím, od roku 1398 panství zástavní. Od roku 1583 byl dědičným majetkem Hoffmannů z Grünbüchlu, 1643 - 50 ho obsadili  Švédi, později je opravován jako protiturecká pevnost. V 18. století hrad zpustl, nyní je z něho  ruina na skalním útesu, která slouží horolezcům jako cvičný terén. Vrchol dosahuje 863 m n.m.

Dřevěná zvonice v Jamarticích, stojí na pravém břehu Podolského potoka mezi domky uprostřed obce, poblíž železniční dráhy. O její historii se dochovalo velmi málo zpráv a většinou se liší. Německý pramen např. uvádí, že dřevěná starokatolická zvonice v Jamarticích byla vybudována ve 20. letech minulého století na zahradě Martina Ruffa, který se zároveň staral o vyzvánění. Naopak soupis nemovitých kulturních památek bruntálského okresu tvrdí, že zvonice pochází z konce 19. století. Důvodem její výstavby byla podle slov faráře Pavla Cepka skutečnost, že místní katolický farář odmítal zvonit starokatolíkům umíráčky. Německý pramen potvrzuje, že zvonice sloužila nejen ke zvonění při pohřbech, ale ozývala se i ráno, v poledne a k večernímu klekání. Věžovitá stavba čtvercového půdorysu byla využívána také jako starokatolická kaple.
V současnosti je unikátní dřevěná zvonice nevyužitá a představuje spíše místní kuriozitu.
 

Obec Ruda byla v minulosti hornickou osadou, ve které se těžila železná ruda. V době největšího rozmachu obce započala výstavba církevní stavby - křížové cesty. Budování pískovcových sousoší, představujících čtrnáct zastavení, bylo zahájeno roku 1760. Jde o pískovcové sochy završené do tvaru srdce, v němž jsou velmi detailně propracované výjevy z poslední cesty Ježíše Krista. Dvanácté zastavení, sousoší v nadživotní velikosti, stojí na vrcholu kopce Křížový vrch (589 m n.m.), odkud je skutečně výjimečný kruhový výhled na úrodnou rovinu Hané, ohraničenou strmým okrajem Nízkého Jeseníku na straně východní a severovýchodní, severní částí Drahanské vrchoviny a Zábřežskou vrchovinou na straně západní, směrem severozápadním na Hanušovickou vrchovinu se vzdálenou siluetou Orlických hor a směrem severním na masív Hrubého Jeseníku. Křížová cesta byla v roce 2009 restaurována.

Žďárský potok, horská obec podél Podolského potoka, 6 km sz. od Rýmařova, na hranici souvislé horského zalesnění, byla založena v letech 1653 – 1658. Dochovaná zástavba jesenické vesnice ze 17. století a významný soubor lidové architektury s dochovanými roubenými stavbami a technickými památkami z 18. a 19. století byly vyhlášeny vesnickou památkovou zónou lidové architektury.